Uprostřed postele,
opření o smrsknuté haldy peří,
nám zasychají poslední známky potu.Sdílíme cigaretu, sdílíme vášeň pro věc
a snad i neurčitý fragment sebe.
Dvojí dech a jen jeden kouř.
Co zůstává nevyřčeno?
Ptám se, kde začíná já a kde začíná ty?
Ptám se, jaké to je být skořápkou? Tvrdou a nepoddajnou?
Ale křehkou a ve své podstatě plně oddanou vyšší moci.
…plně oddanou cizí bytosti, která drží nástroj osudu.
Po rozlousknutí už nikdy není cesty zpět.
Jako malá holčička, co se poprvé dotkne ranní rosy.
Obklopuje ji příroda – váza plná života. Nevinná. A pak se probudí.
Hluboká tma uvnitř skořápky, její osobní síla,
navždy zůstane tajemství a sama pro sebe.
Neuchopitelná. Neproniknutelná.
V tento moment, ale máme propletené ruce s cigaretou v puse.
