Spodní vody břehy melou, doufám, že mě neodnesou. Dýchám přerušovaně, modlím se, ať už je pátek. Ocitáme se v kostele, myslím na spasitele. Myslím na šanci s někým znovu šťastná být a nemuset o tom jen snít, už konečně žít. Když tu budu, co se bude dít? Přála bych si tě mít, držet za ruku, políbit na ústa, je to hřích nebo jen, že bez tebe jsem? Šanci vrátit se zpátky nemám, pořád tě hledám, smutek se vkrádá, pořád tě mám ráda.
Mé toužení mně málem dovedlo do bažení po dotyku, po pohlazení, snažím se nevnímat, neřešit tělesnost, víc vnímat sebe, víc cítit Zemi, nebloudit, nebát se, uvolnit se odkrýt se, nezraňovat se, dát se do pořádku jako řádek po řádku, nalézt harmonii, najít cestu, poznání. Poslání být tady i když nyní sám, pořád s tebou. Neodvracej se, neskoncuj se mnou, slzy se derou, lásko odpusť mi, nevzdávej to se mnou, pohlaď mě, přeji si být chvíli s tebou, sama a být v tvých očích krásná žena.
