Třeseš se
V rukou mi šumíš
Ohrada praská,
jako šatů šev
Eros vzepřel se Mravu
a růži dáví had
Z tvého prsu
saju rozlité mléko
Vzpomínka duní a problikává
Zasahuje do podajných chvílí
kdy tiše plynu a
v tobě vymizím
Chtěla bych se prodrat
do obrazu,
jímž jsi se mihla
Vniknout do tebe
v divoké plachosti
Kéž bychom se
potkaly dvakrát
jednou na začátek
a jednou na dobrý konec
Nic neprotahovat –
zbývá jen tenhle verš