Milka udělala přesně to, co každou první středu v měsíci. Poumývala se, navoněla, na sebe si dala pouze lehký župánek, nedbale převázaný a čekala. Když se ozval domovní zvonek, otevřela dveře a… tentokrát málem spadla z vozíku. Tak krásného a mladého muže opravdu nečekala.
„Dnes jste tu brzy, ale nevadí, už jsem nachystaná.“ Poodjela se svým invalidním vozíkem bokem, aby mladý muž mohl okolo ní projít. Důkladně si prohlédla jeho postavu a zvýšenou pozornost věnovala jeho malému, ale svalnatému zadečku. Usmála se.
„Ložnice jsou ty druhé dveře,“ ukázala rukou. „Otevřete druhý šuplík a vytáhněte tu růžovou věc.“
Mladík se jen zhluboka nadechl, překvapeně zvedl obočí, ale udělal vše podle instrukcí. Ze šuplíku vytáhl vibrátor, koukl naň a polil ho ruměnec.
„Co je?“ Zarazila se Milka. „Hledíte na to, jako byste to viděl poprvé. Umíte s tím zacházet, doufám.“
Přikývl.
„Nebo vám snad neřekli, že jsem na vozíku a vy teď nevíte, bojíte se, máte obavy … klid. Jsem úplně normální ženská s normálními potřebami, akorát se tolik nehýbu. No to by zase až tak velký problém být neměl.“
A přes rameno se ještě zeptala: „Máte ten vibrátor?“
„Jo.“
„Tak ho vezměte s sebou.“ Zavolala Milka tentokrát už z ložnice.
„Já… já …“ zakoktal mladík. „Asi došlo k omylu.“
„K jakému omylu, prosím vás,“ nedala se odbýt mladá vozíčkářka. „Jste Petr z eskortní služby, nebo snad ne?“
„Petr sice jsem,“ souhlasil mladík, „Ale ne z eskortní služby, nýbrž syn od Hanky, pozdravuje vás.“
Milka se zarazila a rychle si přitáhla župan zase k tělu: „A do kelu!“ Zanadávala potichu.
„Vidím, že jdu nevhod, přijdu jindy.“ Omluvil se mladík a chystal se na odchod.
V té chvíli zazvonil telefon. Milka chvíli poslouchala a přikyvovala, poté kývla na Petra, aby ho přivolala zpět:
„Pojď, sedni si a povídej. Ten druhý Petr dostal průjem, a to uznáš sám, je hodně vážný důvod, aby nemohl přijít.“ Poté ještě mávla rukou: „Nevadí, aspoň pokecáme.“
„Měl jsem zavolat, vím, omlouvám se.“ Mladík se na chvíli odmlčel. „Mamka mě posílá, jestli něco nepotřebuješ. Říkala, že ti mám splnit každé přání. Udělat ti, co potřebuješ.“
Žena na vozíku se zasmála: „To ale netušila, co zrovna budu potřebovat, že?“
Petr se usmál: „To asi ne, ale jsi ještě mladá, tak proč ne uspokojení sexuálních potřeb. Já to chápu, patří to k životu, je to normální.“
Hanka se zamyslela: „Máš správný přístup. Ano, je to tak – občas potřebuji chlapa. Nebo…“ zarazila se. Po chvíli ale přece jen pokračovala: „Přesněji řečeno – občas potřebuji sex. No a co? Někdo si myslí, že ho potřebují jenom zdraví lidé a že sex a vozíčkáři k sobě nepatří, že je to něco nepřístojné, nevhodné.“
Petr se zahleděl na tuto, ještě pořád mladou, ženu. Líbila se mu čím dál tím víc. A tak se odhodlal k tomu, říct jí, co si doopravdy myslel:
„Zopakujme si znovu vše od začátku.“
Hanka nechápala.
„Já znovu zazvoním, ty mi otevřeš a pozveš mě dovnitř jako Petra z eskortní služby. A já jím budu. Petr jsem a tu eskortní službu … proč ne? Taky ji zvládnu zahrát.“
Žena na vozíku se zamyslela. Návrh to byl lákavý, Petr se jí líbil, navzdory tomu, že byl synem její kamarádky.
„Proč váháš?“ Mladý muž ji chytil za ruku a zahleděl se do jejich očí. „Nebudeš litovat, neboj. Vím, co dělat, aby žena byla šťastná a v sedmém nebi. Žádná si doposud nestěžovala. A pár jich to už se mnou vyzkoušelo. Tak proč se bojíš, že bych nezvládl ženu na vozíku?“
„No jo, ale co tvoje mamka? Co by na to řekla?“
„Řeknu jí, že jsem ti udělal vše, cos chtěla a potřebovala. A že jsi byla spokojená a že ti mám přijít pomoct zas.“
Tato hra se jí začínala líbit. Usmála se: „Jsi si nějaký jistý.“
„Ano a vím proč.“
„Tak jo,“ souhlasila Milka. „Ale zvonění, příchod a představování vynecháme. Budeme tak mít víc času jeden pro druhého. Pojď,“ natáhla k němu ruku. „Pojď a nejdřív se mi ukaž. Musím ještě zkontrolovat, jestli máš tu správnou výbavu. Výbavu, kterou opravdu nutně potřebuji.“
