novinky.cz, Dana Sokolová, 01/08/2023
Nudu v ložnici zažívá až 40 procent Češek. Receptů, jak s ní bojovat, mají hned několik
Už jste někdy měla pocit, že je váš partnerský intimní život fádní? Pokud ano, nezoufejte. Podle
nejnovějšího průzkumu, kterého se zúčastnilo 5776 žen, se podobně někdy cítí 40 % Češek. Podívejte se s námi, co nejen jim pomáhá jejich milostné hrátky oživit.
Sex pro mnoho žen není jen o uspokojení tělesných potřeb. Pro většinu z nich má společná intimita s partnerem zásadní roli v celkové spokojenosti ve vztahu a také jim dává pocit životního naplnění. Jak ukázal průzkum, až 96 % žen se shodlo, že je pro funkční dlouhodobý vztah důležité, aby klapal i po sexuální stránce.
Udržet sexuální touhu i po letech ale není snadné. Každý se po nějaké době může dostat do situace, kdy ho milování s druhým může přestat bavit i naplňovat. To ale nutně neznamená, že tato krize bude trvat věčně. Jde o to neustále na vztahu, ale i intimitě pracovat.
„Eroze i nuda do vztahu přicházejí pozvolna a bez pozvání. Přinášejí je každodenní rituály, zvyky a povinnosti. Ovšem jen tehdy, když jim to dovolíme. Uspokojivé vztahy musíme pěstovat vědomě a plánovitě. Oba. Vztah je nutné oprašovat a oživovat. Změnu však musí oba partneři nejen chtít, ale také se na ní podílet,“ upozorňuje psycholožka Alice Vondrová.
Jak vyhnat nudu z ložnice?
Podle průzkumu u mnoha žen, které zažívají nudu v sexu, funguje, když změní prostředí. Pomoci může například dovolená či romantický víkend ve dvou apod.
S tím souhlasí i lékař Marek Broul ze Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a urolog Urologického oddělení nemocnice Litoměřice. Podle něj na začátku vztahu, v opojení hormonů a emocí, je většinou fyzický kontakt mezi partnery spontánní.
Později ale zcela přirozeně vše trochu ochladne a je na místě přejít na vědomý přístup. I když to někomu nemusí přijít romantické, tak jistá zdravá míra plánování může vztahu velice prospívat. Samozřejmě to neznamená, že si naplánujete sex na každou sudou středu, ale vyhradíte si na něj čas při příležitostech, jako je právě dovolená, volný víkend apod.
Většina Češek se shoduje, že k probuzení opětovné vášně ve vztahu pomáhá i objevování nových praktik, poloh nebo erotických pomůcek. Dalším účinným řešením může být odloučení, přizvání třetí osoby k sexu či otevření vztahu.
Naprostým základem je ale dobrá komunikace mezi partnery. Která ovšem často mezi českými páry ne vždy funguje. Podle průzkumu je až čtvrtina Češek přesvědčená, že v jejich vztahu panuje nedostatek vzájemné komunikace, pro 30 % žen je nesnadné partnerovi sdělit právě při sexu, po čem touží.
„Tato schopnost je mimo jiné dána i povahou – některé ženy mohou být prostě stydlivé, skromnější. Těm doporučuji otevírat diskusi o touhách a potřebách postupně a navodit pro ni příjemnou atmosféru. Ať už si zvolí večer u sklenky vína, nebo procházku v přírodě. Držte se pozitivního tónu komunikace: namísto abyste řekla ,ty mi nedopřeješ…‘, zkuste raději říct ,udělalo by mi velkou radost, kdybys zkusil…‘,“ doporučuje sexuolog Marek Broul.
Odborník také upozorňuje, že má-li být jakákoliv komunikace úspěšná, vždy musí být dvousměrná a s respektem ke druhému: „Všichni jsme jedineční a naše postoje a preference se mohou v čase měnit. Proto se partneři nemusí vždy v otázkách intimity shodnout. Je důležité nehovořit jen o tom, co sám chci a potřebuji, ale také projevovat zájem o to, jak to vidí protějšek a po čem touží, či naopak netouží. Když chce jeden z partnerů do sexu zařadit něco nového, měl by se zajímat, zda by to chtěl zkusit i ten druhý a ve výsledku to mohlo potěšit oba,“ doplňuje lékař na závěr.
flowee.cz, Kateřina Johana Pekárková, 30/07/2023
Etická coura i Bible vagíny. Top 5 knih o sexualitě a partnerských vztazích, které stojí za přečtení
Aby kniha o sexualitě byla čtivá, musí mít skvělé téma a pocházet z pera důvěryhodného autora. Níže uvedené počiny to rozhodně splňují.
Magazín GOOP přináší seznam top výjimečných knižních počinů, který může být užitečným průvodcem literatury na poli sexu a intimity. Tady je ukázka pěti vybraných knih, které určitě stojí za pozornost.
- Erotická inteligence / Ester Perelová
Proč se z dlouholetých partnerských vztahů mnohdy vytrácí touha, vášeň a vzrušení? Na základě příběhů ze své praxe párové terapie předkládá Perelová k poznání zákonitosti, jimiž se touha řídí. Snaží se partnerům pomáhat pochopit komplikace, s nimiž se setkali, a poskytnout jim nástroje, díky nimž mohou odhalit pravdu o vztazích, sexu i lásce. Perelová se zabývá kulturními tlaky, které formují sex mezi partnery a zároveň mají na svědomí mnoho znuděných dvojic.
- Přesně taková, jaká jsi / Emily Nagoskiová
Autorka knihy Emily Nagoski bourá četné mýty související s tématem ženské sexuality. Vysvětluje, jak (nejen) ženské tělo funguje, přičemž její znalosti jsou zcela ohromující. Na rozdíl od mužů jsou rozdíly u žen mnohem větší – každá reaguje na sexuální podněty jinak. „Přesně taková, jaká jsi“ je ikonická příručka, která odpovídá rázným „ano!“ na nejběžnější obavy žen, zda je normální to, jak vypadají nebo co cítí během sexu.
- Etická coura / Dossie Eastonová a Janet Hardyová
Praktický průvodce polyamorií, otevřenými vztahy a dalšími svobodnými projevy sexu a lásky. Kniha je pro každého, kdo má zájem naučit se více o lásce, sexu a intimitě. Autorky vyvrací mýty a učí všechny dovednosti potřebné pro udržení úspěšného a zodpovědného polyamorického životního stylu: diskutovat a ctít hranice, řešit konflikty a definovat vztahy podle svých vlastních podmínek. Etická coura je povinná četba pro každého, kdo chce mít naplňující milostné vztahy – dokonce i monogamní.
- Láska, která stojí za to / Stephen Snyder
Více než 30 let terapeut Dr. Stephen Snyder pracoval na nalezení způsobů, jak pomoci lidem dosáhnout větší spokojenosti v posteli. Nyní napsal knihu „Love Worth Making“, která je plná praktických rad a důležitých informací o mezilidské komunikaci a sexu. Víte, co je nejdůležitější mít na paměti, když spolu chodíte, pokud jde o sex? To se dozvíte z knihy, která vyšla v roce 2019 a na kterou jsou od té doby pouze pozitivní ohlasy.
- Bible vagíny / Jen Gunterová
Vybavena desetiletími gynekologické praxe vyráží Jen Gunterová do boje s neinformovaností, přežitými patriarchálními stereotypy, studem a tabuizováním témat, která se ženských pohlavních orgánů týkají. Vysvětluje, že vinu na tom nese nejen historická marginalizace žen, ale i média, farmaceutický a kosmetický průmysl, pseudovědecké „poznatky“, šarlatáni a celebrity usilující o zviditelnění a zisk. Tato spásná kniha odpovědí na malé i velké otázky je plná porozumění, zkušeností, humoru, laskavosti a zejména hluboké znalosti.
bety.cz, 27/07/2023
Orgasmus zahalený do závoje překvapení
Když se řekne orgasmus, člověk si automaticky vybaví hlasité zvukové projevy, pulzování krve a euforickou bouři. Že tohle neznáte? To ještě nemusí znamenat, že orgasmus nemáte!
V televizi, médiích i ve filmech. Tady všude už se o sexu mluví zcela bezprizorně. Stejně jako o samotném orgasmu, který je jakousi zlatou třešničkou na intimním dortíku. Třeba otevřená internetová encyklopedie Wikipedie ho popisuje jako intenzivní fyzickou rozkoš, kterou doprovázejí rychlé cykly svalových kontrakcí, stejně jako tělesný třes, vydávání zvuků a euforické vnímání. Jenže co když to takhle být vůbec nemusí? Tahle fakta vás asi hodně překvapí.
To jako už?
Ačkoli se orgasmus přirovnává k té zmíněné omamné euforii a ohromující vybuchující sopce, klidně se může stát, že ho prožijete, aniž byste si vůbec něčeho všimli. Ano, čtete správně – ne všechna vyvrcholení nutně zahrnují klasické příznaky, jako je zrychlené dýchání, pocení a svalové kontrakce. Tedy alespoň podle americké sexuoložky a autorky knih Carol Queen. „Orgasmus může být i jemnější a mírnější, což znamená, že ucítíte jen sotva znatelné výkyvy a příjemný pocit relaxace,“ objasňuje tato expertka. A vůbec, vážně si myslíte, že za to či ono může dění pouze v genitáliích? Ale kdeže!
Mozek jako centrum
Výše jmenovaná odbornice upozorňuje na to, že k samotnému orgasmu nedochází „tam dole“, ale spíše v hlavě. Miliony nervových zakončení jsou v genitáliích sice stimulovány, ovšem následně vysílají signály do části mozku zvané nucleus accumbens, což je centrum potěšení. Během vyvrcholení je mozek také zaplaven oxytocinem, tedy látkou odpovědnou za intimitu a spojení.
Tento hormonální nárůst zažívají muži i ženy, ale vyšší hladiny testosteronu v mužském mozku mohou s některými účinky oxytocinu bojovat, čímž se vysvětluje, proč mnoho žen po sexu zažívá intenzivnější pocity spojení než jejich partneři. A poslední věc – některé dámy si spíše než vyvrcholení cení doteků a tělesné blízkosti své drahé polovičky, proto orgasmické zakončení erotických hrátek dle slov sexuoložky Carol Quenn mnohdy vůbec nevyžadují.
ocemsemluvi.cz, 31/07/2023
Vedoucí pracovník Googlu varuje: Roboti mohou brzy nahradit lidi při pohlavním styku
V rozhovoru s YouTube hostitelem Tomem Bilyeu z podcastu „Impact Theory“ bývalý vedoucí pracovník společnosti Google řekl, že sexuální roboti pohánění umělou inteligencí mohou brzy nahradit lidské partnery. Bývalý obchodní ředitel společnosti Google pro výzkum a vývoj Mo Gawdat varoval, že umělá inteligence zahájí „redesign lásky a vztahů“, díky kterému budou uměle vytvořená setkání stejně uspokojivá jako interakce v reálném životě.
Jak bude podle něj intimní styk s roboty vypadat? Vysvětlil, že náhlavní soupravy pro virtuální realitu a rozšířenou realitu, jako je Apple Vision Pro nebo Quest 3, budou brzy použity k simulaci sexu.
„Víš, to je vlastně docela chaotický,“ řekl. „Všechno jsou to signály ve vašem mozku, že si užíváte společnost a sexualitu, a – pokud z toho opravdu chcete získat kouzlo – lze to simulovat.“ Zůstává však otázka, zda tyto stroje budou vnímavé. Bude to problém pro lidi, kteří hledají skutečné spojení? Gawdat tento argument odmítl. „Znovu je tu obrovská debata o tom, zda jsou vnímaví nebo ne.“ Opravdu záleží na tom, jestli tak dobře simulují sentientismus?“ řekl Gawdat.
„Opravdu záleží na tom, jestli Morgan Freeman, který s vámi mluví na obrazovce, je ve skutečnosti Morgan Freeman nebo avatar vytvořený AI, pokud jste přesvědčeni, že je to Morgan Freeman?
Ztrácíme se v těch rozhovorech, zda jsou naživu, jsou vnímaví, nezáleží na tom, jestli můj mozek věří, že jsou, jsou.“
V roce 2019 vynalezla společnost sexuálního robota s hrudními dutinami, aby napodobil způsob, jakým dýchá skutečný člověk. Panenka jménem Emma model se v té době prodávala za 3 500 dolarů a údajně si pamatuje osobnosti klientů, aby s nimi mohla konverzovat. Přicházela také v různých tvářích a tělech a měla schopnost mrkat a vydávat různé výrazy.
Sexuální roboti lidský styk nenahradí
V roce 2018 však tým lékařů ze Spojeného království vydal zprávu, která uvádí, že sexuální roboti nevyřeší pocity osamělosti ani nesníží počet násilných sexuálních trestných činů na sexuálních partnerkách a ve skutečnosti mohou situaci zhoršit. Lékaři NHS v novinách uvedli, že neexistuje absolutně žádný důkaz podporující populární tvrzení, že sexuální roboti snižují osamělost a násilí vůči ženám. „Zůstává neprokázané, že „potřeby“ intimity budou uspokojeny: mohlo by dojít ke zhoršení úzkosti,“ napsali lékaři. „Zatímco člověk může skutečně toužit po sexbotovi, reciprocitu lze pouze uměle napodobit.“ Naplní se Gawdatovy předpovědi, nebo budou lidé vždy preferovat skutečnou lidskou interakci?
heroine.cz, Pavel Houdek, 31/07/2023
„Ne“ znamená ne. I na pískovišti a u dědečka. Přestaňme z dívek vychovávat budoucí oběti
Žijeme v šesté nejbezpečnější zemi světa, tyhle statistiky ale prakticky vůbec nezohledňují obtěžování a domácí násilí.
Tichou toleranci, která usnadňuje páchání násilí, na mnoha frontách budujeme jako společnost. Doslova k ní děti vychováváme. Učíme ženy a dívky, ale nejen je, že na jejich hranicích nezáleží; že když se jim nelíbí, jak se k nim někdo chová nebo jak na ně sahá, je to jejich problém. Jak z tohohle toxického prostředí ven?
Můžu si tě pohladit?
Před pár lety jsem se stal otcem dcery. Protože se s manželkou profesně zabýváme výukou strategií, taktik a nástrojů, jak se bránit obtěžování a násilí, vychováváme dceru v duchu toho, co učíme celou veřejnost: aby se za sebe uměla postavit. Aby uměla říct „ne“, aby si uměla pojmenovat své vlastní hranice a ty si hájit. Aby se nebála postavit autoritě, pokud ji někdo začne zneužívat k něčemu, na co nemá právo. Aby si nenechala líbit šikanu, obtěžování, násilí. Dcera roste a my vidíme, jak je to těžké a nezvyklé. Jak často je u žen a dívek běžné a žádoucí, aby dovolily své hranice překračovat, a jak často je společensky nepřijatelné, aby si je bránily.
Začíná to už ve velmi raném věku. Mnoho dospělých má pocit, že je v pořádku na děti sahat. Jsou přece roztomilé, a když je dítě roztomilé, je v pořádku ho pohladit po vláskách, a projevit mu tak náklonnost. Pochopitelně bez dovolení – vždyť je to malé dítě a nemá z toho rozum. Stalo se mi to mnohokrát. Poprvé na dětském hřišti, kdy k dceři přišla cizí starší žena, řekla jí, že vypadá jako andílek, a začala ji hladit po hlavě. Dceři se to nelíbilo a pocity jasně vyjádřila: zamračila se na ni, řekla „nechci“ a uhnula. A reakce dotyčné ženy? Rozesmála se, ujistila dceru, že je roztomilá, jak se „krásně mračí“, a natáhla po ní ruku znovu. Já jsem pochopitelně zasáhl. Vyzval jsem ženu, ať na dceru nesahá, že si to malá nepřeje a vyjádřila to. Neznámou to evidentně rozrušilo; začala brblat, že jí nechce ublížit, že tam má někde vnučku a tak dále. Vyslechl jsem si ji a klidně jí vysvětlil situaci. Ne, nemyslím si, že by ta paní chtěla dceři ublížit. Ale pokud jí dcera řekne, že nechce, a ona se tomu jen směje, tvrdí jí, jak je roztomilá, a prostě pokračuje dál, co ji tím právě naučila? Že na jejím „ne“ nezáleží. Že je v pořádku, když se někdo větší a silnější bude jejímu „ne“ smát, zpochybňovat ho a nedbat na něj. Až se jí tohle stane desetkrát, stokrát, nemůžeme se vůbec divit, že se naučí jedinou věc: na jejím „ne“ naprosto nesejde.
Pusa se nedává na potkání
Pochopitelně ani zdaleka nejde jen o cizí lidi. Velmi podobný mechanismus se odehrává uvnitř rodin. „Je čas jít spát – dej pusu dědečkovi/babičce/strejdovi a utíkej do postele.“ Nenápadná, nevinná věta, která ale opět učí malé dítě, že o svém těle nemůže rozhodovat. Pusa je projev určité intimity. Není to něco, co se rozdává na pokyn, ale něco, čím můžu projevit někomu náklonnost. Pokud chci. Jinak ne. Musíme děti učit, že když někomu nechtějí dát pusu, je to v pořádku. Neznamená to odmítnutí toho člověka ani že ho nemají rády. Tím je jen učíme rozhodovat si o tom, jak budou se svou intimitou nakládat. A je naprosto nezbytné, aby to jejich okolí tak bralo: aby se neuráželo, nenaléhalo, neprosilo. Prostě to jen vzalo na vědomí.
Pokračujme dál. Dítě roste a přicházejí Velikonoce. To znamená, že přijdou spolužáci ze školy, kamarádi, sousedi na pomlázku. Od mladé dívky se čeká, že jim nastaví zadek, nechá se
„vyšlehat“ a pak je za to „odmění“ vajíčkem nebo sladkostí. Přestože dost často nechtějí, ženy to absolvovat „musejí“. Musejí je v uvozovkách, ale škála donucení je ve skutečnosti tak široká, že tam ty uvozovky možná ani nepatří. Na tom, že nechcete, že se vám to nelíbí a nechcete tuhle tradici dodržovat, nezáleží. Víc záleží na tom, že to tak chtějí ostatní. Vy jim k tomu posloužíte, ať chcete, nebo nechcete. Vidíte ten jasný vzorec? Dívka se právě naučila, že pokud „se něco tak dělá“, je zvyklost důležitější než její „ne“. Pokud se tomu vzepře, v lepším případě ji budou ostatní pomlouvat, v horším ji k něčemu donutí – a bude to akorát horší. Lepší je se podvolit…
Sranda a sněhové vločky
Dívka roste, přichází do puberty a nastupuje éra poznámek směřovaných na tělo. Od spolužáků, od cizích lidí na ulici, ale i od rodinných příslušníků. Řeči o rostoucím zadku, prsou, otázky, zda už má kluka. Řeči, které jí povětšinou přijdou trapné, urážející, nevhodné. Když má někdo blbé kecy, je namístě se ohradit. Takže co se stane, když to žena udělá? Přijde zpochybnění. „Vždyť to je jen kompliment,“ uslyší nejspíš. On to přece „nemyslel zle“, jen se neobratně snažil vyjádřit zájem… Kluci jsou prostě takoví. Mávni nad tím rukou. Pokud si to žena přece jen nenechá líbit, když se ohradí, když si nenechá líbit slizké řeči třeba od učitele, dozví se, že je hyperkorektní, hysterická sněhová vločka. Že studuje na umělecké škole a tam učitelé běžně hodnotí vzhled. A když už není kudy kam utéct, přijde na řadu ultimátní umlčovadlo: „To byla přece jenom sranda.“
Šup – vracíme se k našemu vzorci. Už zase učíme ženy, že na jejich pocitu nezáleží, že je úplně jedno, co jim přijde ponižující nebo nechutné. Mají si to nechat líbit, protože důležité je, jak cítí jejich okolí a ti, kdo ty řeči vedou. Společnost okolo určí mantinely, co je v pořádku a co ne, a ženy se musejí podvolit. Jinak jsou ty protivné, vyhrocené, co kazí zábavu – a zůstanou na ocet.
Řekla si o to – nebo ne?
Pomalu se dostáváme do prvních a dalších vztahů. Ke chlapcům, co tlačí na sex a různé praktiky – ale zase, takoví kluci přeci jsou a nelze se jim divit, když holka nosí krátkou sukni a na Instagramu špulí rty. Dostáváme se k mužům, kteří pozvou dívku na drahé rande, zaplatí jí dobrou večeři. Pak po ní budou něco chtít a ona by to přece měla oplatit. Výhledově k manželovi, který je čím dál tím agresivnější a občas mu „ujede“ nějaká ta facka – ale k dětem se chová hezky a rodinu dokáže zabezpečit, má totiž dobrou práci…
Stálicí mezi „nejlepšími radami“, jak předcházet sexualizovanému násilí – tomu nejčastějšímu, které se odehrává mezi známými lidmi, tedy na pracovišti, ve škole nebo doma – je, že jakmile začne muž překračovat hranici, na ženu sahat atd., má se dotyčná rázně ohradit, vlepit mu facku a nenechat si to líbit. Na první pohled je to přece jasné. Přesto to velká část žen nezvládne – a společnost jim to pak vrací zpochybňováním jejich zkušenosti, až „victim blamingem “. Neozvala se, tak si za to může sama … Jak asi můžeme očekávat, že se ozve a ohradí, když ženy odmala vychováváme k tomu, že na jejich „ne“ nezáleží? Že ozvat se je nevhodné, drzé, nedělá se to, protože by to mohlo někoho zasáhnout, někoho urazit? Jistě, nikdo úmyslně nevychovává holky k tomu, aby se nechaly znásilnit. Neúmyslně se ale děje přesně to. Protože když žena stokrát, tisíckrát za život vidí, že její „ne“ nikdo nerespektuje, ba naopak, že se mu vysmívá nebo ještě víc tlačí, nemůžeme se divit, že si to zvnitřní, přistoupí na to a hraje podle těchto pravidel. A to i ve chvíli, kdy jí hrozí to nejhorší.
Statistiky sexualizovaného násilí v České republice
Každá 11. žena byla znásilněna.
Třetina žen zažila sexualizované obtěžování v jeho fyzické formě (= někdo na ně sahal proti jejich vůli).
Polovina pachatelů znásilnění odejde od soudu s podmíněným trestem. Během první vlny covidu vzrostl počet případů domácího násilí až o 50 %.
Když v souvislosti se sexualizovaným násilím mluvíme o epidemii, nepřeháníme. Zároveň jestli tedy čelíme epidemii, musíme na ni hledat lék. V uplynulých několika letech povstalo široké hnutí, které bojuje proti projevům domácího násilí, usiluje o větší ochranu obětí, férovější trestání pachatelů nebo o nastavení procesů ochrany těch, co se vzepřou násilníkům v mocenských pozicích. Ovšem nestačí to. Pokud máme co do činění s tak rozsáhlým fenoménem, nemůžeme se zaměřovat jen na jeho symptomy. Musíme se podívat přímo ke kořenům problému. Ten se týká opravdu velké části populace, je jasné, že to není problém několika patologických násilníků, několika „shnilých jablek“, která snadno najdeme, izolujeme, potrestáme. Domácí a sexualizované násilí je celospolečenský problém – a vyžaduje celospolečenskou, komunitní odpověď.
Nebojme se tvrdé práce
Můžeme to změnit. Může to změnit každý z nás, nejen ten, kdo vychovává malé děti – byť tam je ten dopad největší. A netýká se to jen mužů; i ženy mnohdy pomáhají tyto vzorce udržovat a reprodukovat (třeba o Velikonocích často právě matky pustí kluky ke spící dívce do pokoje).
Budete ten nebo ta, kdo kazí zábavu, nerespektuje tradice a autority, dělá vlny. Ale víte co? Je to v pořádku.
Každý z nás se může postavit bagatelizaci ve chvíli, kdy se žena ozve nebo dá jinak najevo, že někdo překračuje její hranice. Každý z nás může zasáhnout, když jsou její obavy shazovány otevřeně nebo skrytě, když je někdo obrací ve vtip nebo se jim vysmívá, staví je proti ní. Každý z nás má ve svých rukou, jaké prostředí budeme jako společnost vytvářet a co budeme ženy a dívky učit – doma, v rodině, v práci, venku na ulici, v klubu, na tréninku, na festivalu. Ano. Těžká každodenní práce, která vyžaduje vystoupení z intimní zóny, odvahu zvednout hlavu a podstoupit střet. Práce, za kterou vás nikdo nepochválí. Budete ten nebo ta, kdo kazí zábavu, nerespektuje tradice a autority, dělá vlny. Ale víte co? Je to v pořádku. Protože pokud chceme vymýtit sexualizované násilí, bez tohoto kroku se neobejdeme. Zajde na úbytě teprve ve společnosti, která ze všech vychovává silné jedince, na jejichž slovu záleží a jejichž „ne“ je nutno respektovat.
Naplánujte si detox: Rozhodněte se o délce a intenzitě detoxu. Někteří lidé se rozhodnou pro celodenní detox, zatímco jiní si zvolí delší období. Určete aktivity, kterým se během této doby vyhnete.
Minimalizujte digitální rozptýlení: Odpojte se od sociálních médií, vypněte oznámení a omezte čas strávený u obrazovky. Zvažte použití aplikací nebo rozšíření prohlížeče, které pomáhají blokovat rušivé webové stránky nebo nastavovat časové limity pro konkrétní aktivity.
Zapojte se do fyzických aktivit: Zaměřte se na cvičení, která podporují pohodu, jako je chůze, běh, jóga nebo meditace. Fyzické aktivity mohou pomoci zvýšit endorfiny, které jsou přirozenými zlepšovači nálady.
Vyhledávejte smysluplné a offline interakce: Trávit čas s přáteli, rodinou nebo se zapojit do osobních konverzací. Budujte spojení a vztahy, které se nespoléhají pouze na digitální komunikaci. Prozkoumejte nové koníčky nebo zájmy: Najděte aktivity, které vás vyzývají a zapojují pozitivním způsobem, jako je čtení, malování, hraní na hudební nástroj nebo učení se něčemu novému.
Procvičujte všímavost a sebereflexi: Udělejte si čas na přemýšlení o svých návycích, emocích a cílech. Procvičujte všímavost nebo meditaci, abyste kultivovali sebeuvědomění a snížili stres.
Udržujte zdravý životní styl: Zaměřte se na správnou výživu, pravidelné spánkové vzorce a hydrataci. Péče o vaše fyzické zdraví může přispět k celkové pohodě.
Nezapomeňte, že dopaminový detox je osobní volbou a je důležité najít rovnováhu, která pro vás funguje. Postupně znovu zavádějte aktivity po detoxikaci, abyste zajistili udržitelné návyky a zdravější vztah s aktivitami vyvolávajícími dopamin. Pokud máte konkrétní obavy nebo dotazy, je vždy dobré poradit se se svým lékařem.
Zdroj: medium.seznam.cz, 29/07/2023
