V to temné ráno tvoje mladá, to ještě plně nechápala, v to jaro květin ve tvé hlavě, holky zněly nabádavě. A ty s nimi děláš, co jsi vždycky chtěl. A nakonec, proč by ne…! Patruška, jak se milá milovala, nebo spíš jmenovala, měla taky svoje. Temný sklony. Jednou jsi ji nachytal s tím kolegou na toaletě a jindy jsi ji nachytal, jak nosí pivo v salonku pro VIP hosty. Tak tolik. Musel jsi se bránit! A Patruška to ještě ráda uznala.
Koupil sis tarif Všude sítě bordelů, nevěstinců a privátů Nehledej, šukej. Nebylo to levné, ale nebylo to ani drahé. Stejně jste s Patruškou měli poslední dobou oddělené peněženky a každá z těch oddělených peněženek byla tak naditá bankovkami, že vám to bylo skoro až na obtíž. Jakmile jsi měl tarif všude, svět se změnil v přívětivé místo. Kdykoliv jsi viděl logo Nehledej, šukej a měl zrovna trochu času mezi pracovními videohovory, rád jsi zamířil do dveří podívat se na holky. Cikánky, studentky, cikánské studentky, panny, tetované, prsaté, tetované prsaté cikánky se zájmem o enviromentální krizi a s neustále chirurgicky obnovovaným panenstvím, nebo psychologicky obnovovaným statusem děvky, nebo prostě ty černošky a potom holky v punčoškách, to všechno bylo v tarifu Všude uspokojivě obsaženo a bylo v tom zahrnuto i vyhrnování sukně, které sis ve svém mládí s děvkami moc neužil. Než jsi se rozkoukal, byly vždycky svlečené. Ne tak v Nehledej, šukej! Tam sis to udělal po svém.
Nebo to bylo věkem, že sis už prostě uměl říct, co chceš, nenechal ses překvapit a vždycky jsi jim prsty rozvíral necudně pusy a pak se jim tam dobýval, zatímco byly ještě napůl oblečené, jako kdybys je potkal na ulici nebo v nějakém klubu. Na baru sis pak dal džus, všechno v ceně, a ještě zkouknul nějaký ten striptýz nebo sis dal narychlo sprchu s trojkou, které ses po tom všem vlastně ani tak moc neúčastnil. Pokaždé, když jsi z Nehledej, šukej odcházel, bylo na co vzpomínat, čemu se smát a o čem vyprávět. Třeba ne přímo Patrušce, ale někdy taky.
Přemýšlel si o tom, že jí dáš k výročí něco velmi podobného, ona ale nechtěla, prostě v tom sexu potřebovala vědět, že je chtěná. Že se o ni partner skutečně zajímá, že si ji vyhlédl. Ty jsi tu poetiku vyhlížení moc nepobíral, s výjimkou toho, že sis kdysi chodil balit holky do blázince. Vyprávěl jsi jim nesmysly o vlastním utrpení, snažil ses je přesvědčit, že mají budoucnost, že se z toho vyhrabou, jako kdysi ty. A pak jsi jim na záchodě opřel hlavu o sklopené prkýnko a v poklidu se do nich udělal. Ale to bylo dávno, když jsi ještě myslel ekologicky, a jednal logicky, a chtěl zažít ten lov pro pocit vlastní hodnoty. Jako celkem nešťastný mladík jsi viděl za roh, aby se tak řeklo, a někdy viděl dvojmo. Byly i chvíle, možná dokonce každá druhá, kdy ses z takového posedávání v kavárně Za plotem vracel s nepořízenou.
Postupem času jsi ale dospěl a psychologické hrátky už tě nezajímaly. A dobře tak…
Dnes máme úplněk, co takhle si dokoupit úplňkové služby na celý další měsíc? Napadlo tě. A co třeba ne? Tarif Všude sis ještě dost neosahal. Jenže vždycky, když tě napadlo si něco koupit, byla už pětitisícovka v píči, ruka v rukávě. A tak sis to fakt rozšířil. To byla nějaká tajná sekce a byly tam potěšení, která si člověk běžně nedopřeje. Musel sis to rezervovat a pak za tím jít, to bylo trochu nedomyšlené, ale zase to bylo neřestné až do krajnosti, až do dna. Docela tě to hned vtáhlo.
Jenže jsi o tom začal taky přemýšlet. Stačilo to jednou dvakrát zkusit, a měl jsi pocit, že to na tobě ulpívá, že to vidí druzí. Bylo toho hodně. Třeba to močení, a pak zas topení, a pak hra na znásilněnou, prostě obecně by se řeklo, no a co, ale reálně jsi pak koukal i doma na Patrušku jinak a říkal sis, jestli třeba taky ona… někdy má takové potřeby.
Nedovedl ses tarifu vzdát a zkoušel pořád nové věci, bylo to na tobě vidět, muselo to být na tobě vidět, ulpívalo to na tobě jak dost luxusní boží semeno a byl jsi tím načichlý jak doutníkem z Kubánčiných stehen. Byl jsi tím prolezlý a začala tě bavit turistika. Služební i jiné cesty jsi podnikal vzhledem k úplňkovým službám, které to které místo nabízelo, a ne naopak. Po večerech jsi přemýšlel o míře, kterou může mít užívání si života, přemýšlel jsi o dětech, jak jim to jednou vysvětlíš, pokud se ti kdy nějaké narodí.
Viděl jsi ve snu Assouanskou přehradu, jak se protrhla. Smetla, co jí stálo v cestě, a nebylo to skoro nic. Ale roky a roky po té katastrofě nebudou zavlažená žádná pole.
Jednou jsi v opilosti využil službu, která byla nevratná. Jako když vytrhneš kel z nosorožce nebo magický kámen z pakistánských hor. A bylo ti smutno, tak nějak metafyzicky. V knihovně sis půjčil Hovory k sobě od římského císaře, zklamaně je odložil, ale o to víc je praktikoval. Věděl jsi, že tělo tě už nepustí. Úplňkové služby si žádalo, ztratilo schopnost se bez nich radovat nebo vůbec vzrušit.
A tak jediné, na co ses nakonec zmohl, bylo hrdinské a pravda taky lživé, hnusné a pokrytecké gesto. Když se na tebe z Neváhej, šukej, jak se mezitím Nehledej, šukej přejmenovalo, po roce užívání úplňkových služeb e-mailem obrátili, abys je ohodnotil, dal jsi jim druhou nejnižší možnou známku. Doporučil byste toto rozšíření vašemu kamarádovi? Rozhodně nedoporučil, tak to tam bylo zaškrtnuté, tvou třesoucí se a jakoby nemytou, zkrvavenou rukou. A tak si to i myslíš. Je to tvá nejzazší víra a znovu nalezená, poničená důvěra v upřímnost světa. Je to závěť toho, který se jedním blbým nákupem dokonale zaprodal.
