Specifickou součástí LGBT+ komunity jsou takzvaní medvědi. Jak se takový medvěd pozná a je medvědí skupina pro každého? A co medvědi a duševní onemocnění? Na to vše jsme se zeptali jednoho ze zakladatelů spolku Bears of Ostrava a člena Czech Bears Davida Věžníka.
Jak a kde „se vzali“ medvědi? Jakou mají historii, kde mají sídlo, kdo je hlavní představitel nebo zakladatel? Liší se nějak medvědí komunita ve světě a u nás?
První skupiny medvědů (bears) se začaly formovat v 70. letech minulého století v USA. V Evropě vzniklo medvědí hnutí v roce 1984 v Kolíně nad Rýnem. Tehdy se ovšem jako „medvědi“ označovali chlupatí muži jakékoliv tělesné konstituce, k vyčlenění medvědů jako velkých, chlupatých a robustních gayů došlo až postupem let.
V Česku se medvědí skupiny začaly scházet po roce 2000 ve velkých městech, zejména v Praze a Brně, ovšem nezávisle na sobě. Od roku 2018 asociace Czech Bears (czechbears.cz) tyto lokální komunity propojuje, v současnosti jsou aktivními členy spolky Brno Bears (https://www.facebook.com/medvedi.brno), Bears of Ostrava (https://linktr.ee/bearsofostrava) a Prague Bears (praguebears.cz).
Jak ses k nim dostal, jak ses o nich dozvěděl, případně kdo Tě do komunity přivedl?
Jakožto klukovi drobnější postavy mě velcí chlapi přitahovali odjakživa. Prostě protiklady. 🙂 O tom, že se medvědi sdružují a že se sdružují i v Česku, jsem se dozvěděl od kamaráda Jirky. Ten v době, kdy jsem se s ním seznámil, tedy v roce 2011, organizoval výlety pro své kamarády, mezi nimiž byli mnohdy právě medvědi. Od roku 2012 jsme tyto akce pořádali společně pod názvem Moravskoslezští medvědi (dnes Bears of Ostrava).
Máte mezi sebou lidi s duševním onemocněním, nabouranou psychikou? Jsou medvědi vyrovnaní?
Jistě že máme, stejně jako téměř v každém kolektivu i v tom medvědím jsou lidi s psychickými potížemi, tu slabšími, tu silnějšími. A stejně tak jsou mezi námi i vyrovnaní jedinci.
Zdá se totiž, že zvlášť medvědí komunita přitahuje jedince, kteří mají problémy se sebepřijetím, ať už z důvodu různých předsudků nebo pocitu méněcennosti (protože „mají špeky“). Mnozí pak mají pocit, že tento problém v partě podobných lidí zmizí.
A je fakt, ze komunita může tomu, kdo chce svůj problém řešit, i pomoci. Pak ovšem záleží i na něm samotném, zda se ve větší partě chce jen schovat, nebo být její plnohodnotnou součástí.
Máte jako gayové nějakou možnost, kam se případně obrátit o pomoc? Existují nějaká centra nebo specializované organizace pro LGBT+ komunitu, kam lidé mohou přijít se svými problémy?
Jedním ze zásadních okamžiků života každého gaye je takzvaný coming out, tedy přiznání si vlastní orientace jak před sebou samým, tak před okolím. S tímto (zejména mladým) LGBT+ lidem pomáhají mentorky a mentoři z poradny S barvou ven (Sbarvouven.cz), jejíž patronkou je mimochodem moderátorka Ester Janečková. Na poradnu se ovšem obracejí i heterosexuálové, například rodiče LGBT+ lidí, jejich přátelé, učitelé a podobně.
Jaké je hlavní heslo medvědů? Máte třeba nějaké desatero?
O co jde v medvědí komunitě především, je cítit se dobře ve svém těle. V poslední době se čím dál častěji setkávám s takzvaným bodyshamingem, tedy ironickými či nelichotivými poznámkami, které jedni trousí směrem k jiným, a to i mezi gayi. Medvědi se soustředí spíše na to, aby se členové jejich spolků chovali jako chlapi – čestně a upřímně. V organizacích pak vytvářejí vztahy, na které je spoleh, mnohdy dokonce vytrvale budují něco jako „medvědí rodinu“.
Myslíš, že chybí osvěta, co se týče LGBT+? Setkala jsem se s názorem, že je to v dnešní době moc propagované… Co si o tom myslíš?
Jak ukazují opakující se hloupé a omezené výroky některých čelních představitelů naší politické scény, osvěta evidentně stále chybí. Mediální obraz LGBT+ lidí je pokroucený, daleko více prostoru dostávají extrémní názory (byť reagující na extrémní vizáž některých lidí) na úkor toho pohledu, že LGBT+ lidé vlastně nejsou zlo a že – na rozdíl od většinové společnosti – se v životě potýkají s mnoha náročnými překážkami a úskalími, které heterosexuály míjejí.
Co si myslíš o Prideu? Vyjadřuje stále původní myšlenku, nebo se z toho stala spíš exhibice?
To trochu souvisí s předchozí otázkou. Prague Pride dlouhodobě doplácí na marketing, kterému se nedaří Pražanům, respektive Čechům sdělit, že tento festival není jednodenní záležitostí spočívající v průvodu městem, ale týdenní událostí plnou filmových promítání, diskuzí a přednášek, které dlouhodobě usilují o vzdělávání, díky kterému by měly zmizet právě ony hloupé a omezené názory.
Domnívám se, že v propagaci Prague Prideu zásadně chybí myšlenka, že v případě onoho průvodu jde o oslavu, takový karneval pro všechny, jakým jsou (řečeno s nadsázkou) třeba masopustní průvody na vesnicích. Ty jsou taky barevné, duhové, účastní se jich lidi v maskách, maškary, hraje hudba, … a považte, to vše mohou vidět děti! 🙂
Organizátoři Prague Prideu by měli zvát všechny lidi, aby každý na vlastní oči mohl vidět, že se zde prvoplánově neděje nic ďábelského. A spojovat tak lidi. Také si všimněte, že v pokrokových zemích se takových průvodů (nikoli pochodů) účastní i armáda, policie nebo třeba městský dopravní podnik.
My z Czech Bears sami pořádáme několikadenní události – International Prague Bear Summer a Bear Week Ostrava –, přičemž obě se konají paralelně s Prague Pridem a Ostravským Pridem. Důvodem je právě to, abychom některé z workshopů, přednášek či jiných akcí připravili společně, případně pod záštitou.
A co tolerance? Setkal ses s netolerancí, kdy nešlo o společnost jako takovou nebo o heterosexuály, ale kdy tato netolerance vyloženě vzešla z LGBTQ komunity jako takové?
Jak jsem zmínil v jedné z předchozích odpovědí, jedním z aktuálních problémů gay komunity obecně je velmi nízká úroveň tolerance vůči specifickým jedincům. Často se setkávám s odporem k Asiatům, tlouštíkům nebo feminním gayům. Není to přitom otázka přitažlivosti, což je věc, na kterou má jistě každý své právo, v těchto případech jde mnohdy o vyloženou nenávist.
Zároveň je potřeba mít na paměti, že jen společný zájem o stejné pohlaví je pro vznik party málo. Podobně jako třeba společná práce nebo škola. Proto je tak důležité hledat i další věci, které členy spojují, nebo naopak ty, vůči kterým se vymezují. A vzájemná tolerance v tomto ohledu hodně pomáhá.
Máte ještě kalendáře? Máte e-shop, kde se dají koupit? Jaký měl kalendář vůbec úspěch?
Kalendáře se k naší velké radosti setkaly s velkým úspěchem a v tuhle chvíli zbývají poslední kousky. Objednávejte tady: http://czechbears.cz/MrBear/BearCalendar.aspx#bearcalendar
Plánujete kalendář na příští rok?
Kalendář pro rok 2022 je v plánu, ovšem jestli tématem budou opět medvědi Česka, zatím není jisté. Máme totiž rozpracované i další náměty a v těchto dnech vybíráme ten nej.
Může vás poznat i člověk zvenku, nebo pořádáte jen akce pro sebe, na nichž se scházíte jen vy?
Pořádáme různé akce od otevřených, pravidelných setkávání či jednodenních výletů, které slouží právě k seznámení s komunitou, přes klubové akce a párty určené pouze pro muže až po vícedenní pobyty uzavřené pouze pro ty, které dobře známe a na které je spoleh.
Existují i mezi vámi „královny“?
Jakože nafrnění medvědi? Ale jistě že existují, snažíme se však dávat jim najevo, že medvědí síla spočívá v něčem jiném a že takové chování není v našich řadách vítáno.
Pokud máš na mysli královny jako drag queens, tak kvalitní umělkyně mají mezi medvědy rozhodně své místo.
Pořádáte Mr Beara. Jaký to má úspěch? Kolikátý bude letos ročník a kdy se uskuteční?
Volba Mr Bear Czechia vznikla loni s cílem doručit kandidáta z Česka na soutěž Mr Bear Europe. Kvůli pandemii koronaviru k evropské volbě žel nedošlo, a tak se organizátoři rozhodli, že tituly všem vítězům ponechají až do příštího roku. „Pauzu“ vyplní srpnová volba Mr Chasera, tedy „stíhače“ mědvědů. Bližší info najdou zájemci na webu mrbear.cz.
Kolik máte členů? Kolik medvědů je v Česku a kolik ve světě?
To se těžko počítá. Třeba Prague Bears fungují jako zapsaný spolek a jako takový mají tři oficiální členy, kteří mají svůj okruh spolupracovníků. Fungují jako „servisní organizace“, která zapojuje lidi do dění, a vlastně tak usnadňuje, „aby se medvědí věci stávaly“.
Spousta organizací má ale spíše neoficiální, až „fluidní“ charakter. Na některé akce přijde pět lidí, na jiné dvacet, někdo chodí pravidelně, jiný se s ostatními potká jednou za rok. Funguje to tak u nás i v zahraničí.
Jak musí vypadat medvěd, aby zapadal do vaší komunity?
Přestože jako medvěd se většinou označují velcí, chlupatí, vousatí chlapi s mužnými rysy, je medvědí komunita velice rozmanitá. Zapadnout může každý, kdo se chová dospěle, používá kritické myšlení, má aspoň trochu rád pohyb v přírodě a cestování, bere život takový, jaký je, a nestydí se přiznat, že třeba vlastnoručně oloupal zablácenou bramboru.
Pěkně jsme to s Bears of Ostrava shrnuli v instagramovém/facebookovém seriálu (instagram.com/bearsofostrava), ve kterém jsme představovali všechny podskupiny medvědů. Označení jako vydra, grizzly nebo vlk sice vytváří další menšiny v menšině, je však třeba mít na paměti, že to celé slouží víceméně k pobavení.
Koho by měl člověk kontaktovat, chce-li se stát medvědem?
Chce se mi říct, že medvědem se člověk nestává, ale rodí. 🙂 To je ale samozřejmě nadsázka. V každém případě jsou všichni, které medvědí komunita zajímá, rozhodně vítání. Stačí sledovat webové stránky organizací sdružených ve spolku Czech Bears (Prague Bears, Brno Bears a Bears of Ostrava), jejich facebookové či instagramové profily. Všechny tři navíc spolupracují s dalšími LGBT+ organizacemi (Prague Pride, Ostravský Pride nebo Logos), takže na jejich aktivity můžete mimoděk narazit takřka kdekoliv. A pokud vás tyto aktivity a témata zaujmou, prostě se přijďte podívat na některé z našich setkání a poznejte, co jsme zač. 😉
