víme, co nás bolí
ale co se pozdává
nemusí být
jako proměna
v člověka
je trvalá svoboda
tak prázdná
pokud nehraje v karty
vytvořit pole
je jako zpívat
s posledními lidmi
vysedět důlek
je jako prázdno
co se obaluje pískem
a hvězdy křičí
v malých vesmírech
a volají nás
po stovkách let
abychom byli věční
já jsem já
ty jsi ty
kdo z nás
bude skutečnější?
Vytvoříme prameny
co odplují po řekách
do prázdných moří
tak se staneme
dobrými dědici