Rostliny se ohněm chvějí,
padají pak do závějí,
zvěř je pečená,
až to mrazí.
Ticho a klid mne míjí,
rovnováha se ztrácí,
rozplakala se voda,
která všechno vrací.
Přeji všem na stokrát,
aby klid zůstal tam,
kde má přetrvat,
světlo v duši mám.
Hledím na stromy,
jdu blíže a cítím,
hřejí se, a jako já,
jsem v míru s bytím.