Skip to content
Menu

Vzpomínky

vzpomínky

Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mi kupoval růže, smál se na mě, sváděl jsi mě. Stále věřím, možná tajně doufám, že tě ještě uvidím. Bolí mě pomyšlení, že mě odmítáš, nemohu stále uvěřit, že jsme každý jinde a přesto sami. Jsem zmatená z emocí, které cítím. Vím, neměla bych nad tím tolik přemýšlet, ale nemohu si pomoci. Celý život jsem hledala to, co jsem s tebou prožila, napětí, city, erotiku, tu stálou záhadnost v tvých očích.. Už nevím, co mám dělat, co ještě na sobě kromě váhy změnit, abych se ti znovu zalíbila? Otázka je, proč to vlastně mám udělat, všechno by se tím změnilo a já nevím, jestli bych to ustála. Co když je to jen takové poblouznění, ale trvá již delší čas?  Proč jsou mi muži osudem? Kdybych tak věděla, co cítíš, jestli mě máš stále aspoň trošku rád… Co cítíš, když uléháš, na co myslíš po probuzení? Když budu čekat, až napíšeš, asi se to nestane. Ale já jsem slíbila sobě i jiným lidem, že nenapíši, a musím na tom trvat i přesto, že mě to ničí. Jedna jediná zpráva a zamávalo by to mým životem, ale neumím tolik čarovat, abych si to zvládla přičarovat. Říká se, že nemáme druhému zasahovat do osudu, přináší to smůlu, ale někdy je to silnější nežli já, nevím, co mám dělat. Byla jsem jediná osoba, která tě vždycky ve všem omlouvala a měla tě doopravdy ráda, ale co jsi ty plánoval se mnou, jen sex? Kolik nocí se musím modlit, abych tě mohla potkat zcela náhodně? Nemůžu nic dělat, nic mě nebaví, nemohu jíst a spát, stále jsem zasněná do své představy o lásce. Je to silné, silnější než jsem si kdy myslela. Vnímám každou energii, která ke mně přichází a v té se utápím. Zasněná, zklamaná, přitom tak živá, tak plná citů, proč mi neřekneš, co doopravdy cítíš? Cítím, že na mě myslíš, stále tě vnímám, stále jsi se mnou, vím to. Proč to tajíš, proč mi nedovolíš ti otevřít srdce? Čeho se bojíš? Co ty můžeš ztratit, myslím, že nic. Tak proč se chováš tak vzdáleně? Tak blízko, a přece tak daleko, dvě duše a touha, kdo vydrží víc?

Autor

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Vzpomínky

vzpomínky

Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mi kupoval růže, smál se na mě, sváděl jsi mě. Stále věřím, možná tajně doufám, že tě ještě uvidím. Bolí mě pomyšlení, že mě odmítáš, nemohu stále uvěřit, že jsme každý jinde a přesto sami. Jsem zmatená z emocí, které cítím. Vím, neměla bych nad tím tolik přemýšlet, ale nemohu si pomoci. Celý život jsem hledala to, co jsem s tebou prožila, napětí, city, erotiku, tu stálou záhadnost v tvých očích.. Už nevím, co mám dělat, co ještě na sobě kromě váhy změnit, abych se ti znovu zalíbila? Otázka je, proč to vlastně mám udělat, všechno by se tím změnilo a já nevím, jestli bych to ustála. Co když je to jen takové poblouznění, ale trvá již delší čas?  Proč jsou mi muži osudem? Kdybych tak věděla, co cítíš, jestli mě máš stále aspoň trošku rád… Co cítíš, když uléháš, na co myslíš po probuzení? Když budu čekat, až napíšeš, asi se to nestane. Ale já jsem slíbila sobě i jiným lidem, že nenapíši, a musím na tom trvat i přesto, že mě to ničí. Jedna jediná zpráva a zamávalo by to mým životem, ale neumím tolik čarovat, abych si to zvládla přičarovat. Říká se, že nemáme druhému zasahovat do osudu, přináší to smůlu, ale někdy je to silnější nežli já, nevím, co mám dělat. Byla jsem jediná osoba, která tě vždycky ve všem omlouvala a měla tě doopravdy ráda, ale co jsi ty plánoval se mnou, jen sex? Kolik nocí se musím modlit, abych tě mohla potkat zcela náhodně? Nemůžu nic dělat, nic mě nebaví, nemohu jíst a spát, stále jsem zasněná do své představy o lásce. Je to silné, silnější než jsem si kdy myslela. Vnímám každou energii, která ke mně přichází a v té se utápím. Zasněná, zklamaná, přitom tak živá, tak plná citů, proč mi neřekneš, co doopravdy cítíš? Cítím, že na mě myslíš, stále tě vnímám, stále jsi se mnou, vím to. Proč to tajíš, proč mi nedovolíš ti otevřít srdce? Čeho se bojíš? Co ty můžeš ztratit, myslím, že nic. Tak proč se chováš tak vzdáleně? Tak blízko, a přece tak daleko, dvě duše a touha, kdo vydrží víc?

Autor