Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Touží po lásce, ale věnují se i překvapivým vztahům, které je dovádějí do špatné konstelace. Obrácené cítění je často vede ke ztrátám, které nejdou napravit.
20. století přineslo mnoho nového. Evropa začala už po 1. světové válce zpomalovat, a tak převzaly vlajku v umění USA. Spousta amerických spisovatelů a umělců bojovala nejen ve světových válkách, ale i hodně cestovala a inspirovala se starým kontinentem. Jedním z nich byl i William S. Burroughs, spisovatel, který přinesl do umění mnoho novátorského, ale i mnoho podněcujícího k odporu. Byl duchovním otcem beat generation, zakladatelem kyberpunku, taky původcem pojmu „heavy metal“, výrazným literárním experimentátorem, který měl často dostávat skoro zákaz. Do konce života se léčil metadonem, byl totiž závislý na opiu a dalších drogách, čímž byla postižená i jeho psychika.
Burroughs se narodil 5. února 1914 do tzv. dobré rodiny v St. Louis uprostřed Spojených států. Jeho děda vlastnil patenty, matka byla dokonce dcerou ministra z rodiny generála Lee, vedoucího jižanská vojska ve válce Severu proti Jihu. Už jako dítě trpěl Burroughs halucinacemi a úzkostnými stavy. Ve čtyřech letech ho zneužil partner jeho chůvy, která mu zase vyprávěla své výmysly, spojené s prolínáním reality a plnými nejen fantaskních příšer. To se později výrazně promítlo do jeho spisovatelství. Na střední internátní škole to pro něj bylo noční můrou, prosil tedy rodiče o vysvobození. Pochopil i svou homosexualitu. Pak se dokonce dostal na nejslavnější americkou univerzitu, Harvard. V autobiografické novele Teplouš o tom napsal: „Z místnosti plné uječených buzíků na něj padla hrůza“, gay kulturou totiž vlastně pohrdal. Chodil ale do Harlemu i Greenwich Village. Byl také vynikajícím znalcem Shakespeara, dokázal z něj citovat stovky veršů.
Harvard ukončil a mohl tak žít v určitém polosvětě, který si vybral pro svoje činění. Nejvíc si oblíbil Rakousko, kde začal studovat medicínu. Hlavně ale chodil na různé večírky, žil v jednom velkém víru, jehož rytmus se odrazil v jeho pozdější tvorbě. Krátce žil i v Praze. Pomohl přitom židovské dívce, aby dostala americké občanství, svatbou a dlouho zůstali i přáteli. Už brzy se Burroughs přihlásil do armády, přišla totiž další válka. Nechtěli ho vzít jako mentálně nezpůsobilého služby na základě předchozího psychiatrického nálezu s diagnózou paranoidní schizofrenie. Z nešťastnosti pak během pobytu v Chicagu spadl do opiátové závislosti na morfinu. Burroughs, pokaždé když se ale chtěl léčit, skončil v dalším relapsu. Drogy bral jako součást procesu osvobozování mysli, narkomanie byla ale nakonec jeho osobním prokletím.
Burroughs v té době začal příležitostně prodávat heroin a návyk ho vedl i k drobné kriminalitě a falšování receptů na různé opiáty. Jeho partnerka Joan Vollmerová měla zase návyk amfetaminového typu, užívala převážně benzedrin. Drogy jí způsobily problémy psychotického rázu a byla umístěna v psychiatrické léčebně poté, co jí odebraly i dceru Julii. Burroughs po nějaké době vzal tuto ženu z léčebny a brzy s ním taky otěhotněla. Jejich syn se později stal nadaným spisovatelem. Burroughs ale musel utéct kvůli drogám do Mexika, kde nešťastnou náhodou manželku zastřelil. Děti byly svěřeny do výchovy prarodičům. Později tvrdil, že smrt Joan z něj udělala spisovatele. „Joanina smrt mě přivedla do kontaktu se Zlým Duchem a vrhla mě do celoživotního zápasu, ve kterém nemám jiné cesty, než vypsat si svou cestu ven“. Raná díla, Teplouš a Feťák, však prokazatelně napsal už před její smrtí.
Raný Burroughs používal metodu faktualismus, podle které se lidi zajímají jen o fakta, opustil ji ale záhy. Pak toužil i po telepatických schopnostech, objevil i metodu „čísla“, což je vlastně u nás známé pábení. Malíř Brion Gysin ho ale uvedl i do metody střihu. Napsané texty si rozdělil na čtvrtky a tyto skládal k sobě – otevírala se tak prý brána k jeho podvědomí. Přijal tuto metodu tedy za svou, často z celé stránky vzniklého textu použil jen jedinou větu. Nezříkal se kontroly nad výsledkem, hledal ale cosi nového, co nakonec racionálně posuzoval. Metoda se tak měla stát prostředkem odtržení od romantických představ, útlocitu, osobních asociací a pout k vlastním slovům. Metoda střihu měla ohrozit „ovládací mašinérii“, politický systém společnosti. Vše ale bylo dost náročné na psychiku, Burroughsovi se přesto žilo i v těchto okolnostech dobře. V té době, při pobytu v Tangeru, dává spisovatel dohromady Nahý oběd, román, kde jedinec prožívá různé halucinace, nejen skrze drogovou závislost v dějišti Interzóna. Objevují se i kyberpunkové scény a pornografie. Její obscénnost vedla téměř k zákazu vydání, nakonec ale soudní při vyhrál.
Burroughs se stal „archandělem“ apokalypsy pro beat generation, totiž teoretikem jejich jazyka. Očistil své vnímání a použil metodu střihu jako způsob objektivního reprodukování vlastního vědomí. Obscénnost je zřejmá, ale jde rozluštit a fungovat může i jako varování. V sedmdesátých letech se přestěhoval do New Yorku, kde mu Allen Ginsberg pomohl najít práci učitele tvůrčího psaní. Dostal se do přátelského styku s Andy Warholem, Patti Smith, Susan Sontag nebo Mickem Jaggerem. V té době se stal členem scientologické církve, brzy jí ale opustil. Jeho výrazná kritika vyvolala dlouhou bitvu s dianetikou nejen v časopisech. Roku 1981 zemřel na rakovinu jater jeho syn Billy, nadaný spisovatel. Ten na něj v sedmdesátých letech zaútočil na stránkách magazínu Esquire. Popsal, jak se na něm podepsaly otcovy způsoby a taky to, jak byl v Tangeru obtěžován otcovými přáteli. Taky byl narkomanem. Burroughs uznal svoje chyby při vydání Billyho knihy.
V roce 1983 byl přijat do American Academy and Institute of Arts and Letters. Koncem osmdesátých let se tak Burroughs stal přímo kulturním gigantem, který ovlivnil nejširší škálu umělců, od Rolling Stones až po skupinu Ministry. Nebylo to jen o drogách. Mezi jeho ctitele se počítal i Bono Vox z U2, podobně jako skupina Sonic Youth nebo Kurt Cobain. Ve filmu Guse van Santa Drugstore Cowboy hrál dokonce kněze závislého na drogách. Psal taky texty k experimentálnímu albu Toma Waitse The Black Rider. Roku 1983 se však rozhodl k rázné změně, přestěhoval se do města Lawrence v Kansasu a dožíval tam ve společnosti mnoha koček, které uváděl do spojitosti se svou soukromou mytologií. Začal se taky realizovat jako malíř, s technikou spočívající v tom, že střílel do plechovek s barvou před plátnem. Na těchto svých obrazech vydělával víc než na ostatních, literárních tantiémách.
V roce 1991 natočil režisér David Cronenberg trochu rozpačitou adaptaci Nahého oběda, se kterou nebyl spokojen Burroughs ani jeho příznivci, ale přinesla mu novou vlnu zájmu. O dva roky později vstoupil Burroughs do společnosti The Illuminates of Thanateros, založené roku 1978 britskými okultisty Rayem Shervinem a Peterem Carollem, vyznavači magie chaosu. Burroughs zemřel 2. srpna 1997 následkem srdečního selhání. Do rakve mu dali např. osmatřicítku s pěti náboji, heroin, marihuanu, na klopu řád francouzské i americké akademie. Uložili ho do rodinné hrobky v Bellefontaine Cemetry v St. Louis. Několik měsíců po smrti byly vydány Burroughsovy rané literární počiny pod názvem Word Virus (editoři Grauerholz a Silverberg). Autor ovlivnil celou druhou půlku 20. století, jako modernista ale nikdy nezakotvil ve vyšlapaných cestách. Musel dlouho bojovat za svoje postavení, které nakonec přineslo světový zájem. Šťastný ale asi nebyl nikdy.
