Maska z ledu srostla ti s obličejem.
Řekni si jí o útěchu.
Vyprávěj jí o veškerých snech bez hnízd,
o rtech směřujících do ztracena
Maska ti srostla i s očima,
Neuvidíš mě, nevíš, kolik toho nesu
Sněženky, trní růže a zahradu, kde schovávám tolik nových očí, tolik cest potažených kůží, tolik příběhů, které neuslyšíš.
Dala bych ti trny – nech se vést
Dala bych ti okvětní lístky – nech se plakat
Dala bych ti ohniště,
nová hnízda.
Zahrada v únoru nespí
a já ti nesmím položit ruce na tváře.
