Lepší tady než se bát, lepší žít než spát. Možná se mi mažou vzpomínky a je to správné, jdu dál, jdu daleko, byla jsem důvěřivá, lehkomyslná a všechno se úplně zvrtlo, věřit někomu, kdo lže a podvádí, v úzkostech se dál trápit nechci, nechci se litovat, ani si stěžovat. Celé je to dlouhé, ale přeci nejsem nevinná. Cokoliv, kdokoliv, co jsem já, co jsi ty, trápit tě nebudu, dávám se osud. Osudu, který jsem měla žít. Možná to úplně všechno bylo chybné, ale pořád mohu jít dál a těšit se z radosti, hodně emocí, doufám, že to všechno zvládnu, možná, že mládnu. Skrz emoce a naději, utíkám beznaději.
Každý máme něco, jsme silný i slabý. Celkově jsem teď v úplně jiném rozpoložení. Možná se otevřelo všechno špatným směrem. Možná, že jsem daleko od reality, možná vnímám všechno naráz. Možná jsem udělala všechno opravdu scestně, ale snažila jsem se o celek, o všechno, co mě trápí se podělit. Najít klíč, nebát se, utekla jsem do práce. Celý se to zkomplikovalo, jestli odcházím, nepotřebuji chválu, ani slávu, kdo nebo co jsem je jiné než dřív. Věřím v lásku a v boha, ať mě soudí, je mi to jedno, je mi jedno, že mě nenávidí, je mi jedno, že mě soudí, ať si mluví, co chtějí. Boha se nikdy nevzdám. Možná mi pomoci nechtějí, možná jsem v bezmoci. Je mi to jedno, nesnáší mě, už to neřeším. Život je plný bolestí, nesnází, snažím se bojovat, snažím se pochopit. Víru mám jen se trápím, trápím se že tě miluji, trápím se, že tě nevidím, za Chvíli s tebou bych dala cokoliv, i když je konec, bože ochraňuj ho, ochraňuj ho prosím, dej nám sílu, dej nám možnost se vidět a nic si nevyčítat. Mrzí mě to, ale miluji tě, pořád tě miluji. Cítím víru, cítím sílu, jsem s tebou, promiň, věř mi, věř mi, že jsem se snažila, věř mi, že se za tebe modlím, věř tomu, že prosím, věř tomu, že jsem vždycky chtěla dát ti všechno, nezapomeň prosím, nezapomeň! Už tolik životů jsem ztratila, prosím pomoz mu, odpouštím ti a jsem tu pořád s tebou, nezapomeň, i přesto, že jsem daleko, tě cítím, myslím na tebe. Vzpomínej a nezapomeň, jsem totiž s tebou…
