Erotika
sen
Sedíme ve tmě u ohně
a hvězdy nám padají do dlaní.
Kreslím jimi po zemi, která se rozsvěcí.
Najednou vidím, máš je i v očích.
A v těch mých žhnou plameny.
touhy, byt
…
Okna utěsnily žaluzie
barvy mléka, z části průhledné, tekuté sny
„zavřu se zde a vše bude jinak“
byt zvětralý osamělostí, podlahy
do kterých smutek vyhloubil díry
žaluzie se přiškvařily ke sklu
iluze otevřely žíly a vpustily do všech místností jaro,
rozestlaly a prostřely stůl,
— na něm všechna okna skříní, oči topení
čekají
řeka; blízkost
napustili mě zimnicí, nohy drkotaly jako zuby
vší silou se snažily udržet kusy látky pod chodidly
měly se lepit, měly držet
dokud práh nevysál lepkavost a nevsunul trhliny, které prokousávájí vše stálé, vše staré,
vše co jsem už dávno chtěla vyhodit a neměla odvahu
…
ze včerejší tmy
…
tělo pokryto modřinami ze včerejší tmy
i když by měla blednout
i když je včerejší
jsou stále stejně tmavé
Proč Pán Bůh stvořil malé ženy
„Proč mi někdy nezavoláš?“ ptávala se Ilona Hany pokaždé, když se potkaly. Ta jen sklonila hlavu a v duchu si pomyslela: „Protože hodinové telefonáty nesnáším a považuji je za ztracený čas. Už mě ani to, že sedíš na vozíku, nedojme a k ničemu takovému nedonutí.“
Erotika
prosvítám
sen
Sedíme ve tmě u ohně
a hvězdy nám padají do dlaní.
Kreslím jimi po zemi, která se rozsvěcí.
Najednou vidím, máš je i v očích.
A v těch mých žhnou plameny.
touhy, byt
…
Okna utěsnily žaluzie
barvy mléka, z části průhledné, tekuté sny
„zavřu se zde a vše bude jinak“
byt zvětralý osamělostí, podlahy
do kterých smutek vyhloubil díry
žaluzie se přiškvařily ke sklu
iluze otevřely žíly a vpustily do všech místností jaro,
rozestlaly a prostřely stůl,
— na něm všechna okna skříní, oči topení
čekají
řeka; blízkost
napustili mě zimnicí, nohy drkotaly jako zuby
vší silou se snažily udržet kusy látky pod chodidly
měly se lepit, měly držet
dokud práh nevysál lepkavost a nevsunul trhliny, které prokousávájí vše stálé, vše staré,
vše co jsem už dávno chtěla vyhodit a neměla odvahu
…
ze včerejší tmy
…
tělo pokryto modřinami ze včerejší tmy
i když by měla blednout
i když je včerejší
jsou stále stejně tmavé
Proč Pán Bůh stvořil malé ženy
„Proč mi někdy nezavoláš?“ ptávala se Ilona Hany pokaždé, když se potkaly. Ta jen sklonila hlavu a v duchu si pomyslela: „Protože hodinové telefonáty nesnáším a považuji je za ztracený čas. Už mě ani to, že sedíš na vozíku, nedojme a k ničemu takovému nedonutí.“