Vidím tvary tvého těla,

mojí duši by se stalo,

bys mne v očích měla,

blaho tvé mne prolévalo,

A skrz boty, díry kouknou na zem,

skrze člověka spadlý anděl blázen,

koukni téže skrze mraky,

vesmír obklopí tě v leže.

Jaký mraky, já jsem blázen,

shodím fraky,

spadnu na zem,

cesty duše nad hrubou hmotou,

chodím suše s děravou botou.

Už jí slyším, mojí milou,

Za mraky výš v modročerném světle,

Chtěla si povídat s vílou,

Má vlasy černé a na konci světlé.

Co bych jako ten,

Tvou energií okouzlen,

Šel zkratkou hned ven,

A žil s tebou svůj krásný sen.

Ty kapky štěstí  které vydechuji ze svých bublin vidění,

Pro tebe jsou moje milá do hlubin tvého cítění.

S radostí z toho, že ti mohu hrát mezi tvými slovy

Mám toho za sebou hodně,

a v lepší se obracím,

už nechodím docela po dně,

a o lásce a síle dobra vím.