Chuť jablek
Olga se zahleděla na mladou dívku vedle. Na její krásně tvarované tělo – super štíhlý pas, malý kulatý zadeček, pevná ňadra, poté se zahleděla na její krásně rovné nohy. Tiše si vzdychla. Zahleděla se na svoje nožičky, které vypadaly spíš jako hůlčičky a do očí se jí začaly tlačit slzy. Rychle otočila svůj invalidní vozík a odjížděla pryč z přednáškové místnosti.
„Kam ten spěch?“ Ozvalo se těsně před ní. Prudce zabrzdila.
„Pardon,“ řekla tiše, aniž by zvedla hlavu. „Omlouvám se.“ Chtěla muže, kterého málem srazila, rychle objet a zmizet.
„Vy pláčete.“ Jemně ji chytil za bradu a nazvedl hlavu. „Tak krásná žena… kdo vám ublížil? Řekněte mi to a já mu naplácám. Ubližovat vám – to by mělo být trestné.“
Musela se i přes slzy v očích usmát.