Masochismus byl nedílnou součástí mého dospělého života. Byl zodpovědný za iracionální sebevražedné chování, bouřlivý partnerský život plný utrpení, vyhrocené vztahy s komplikovanými lidmi i sebetrýznící záliby. Už dlouho jsem chtěla o masochismu něco napsat, pro sebe i pro jiné, kteří se snad shlédli v masochistickém charakteru. Masochismus je sociálně přijatelnější než sadismus, ale často vede k opovržení a sníženému společenskému statutu, zatímco sadista vzbuzuje spíše morální rozhořčení. Myslím ale, že masochismus jako životní volba si zaslouží jistý respekt. Pro mě má ten můj téměř podobu hrdinské epopeje, i když za fakt, že hrdina přežil, nemohou ani tak jeho schopnosti, jako spíše notná dávka štěstí. (Někde mi tam chybí smajlík.)