„Objednal jsem ti taxi, jeď domů“ řekl Michal Lence a rozhlídl se kolem. „Přijede tady k těm dveřím, běž už na něj čekat ven.“
„Ty se mnou nepojedeš?“ Zeptala se Lenka, i když odpověď znala.
„Víš dobře, že jeden taxík dva vozíčkáře nevezme.“
„Tak jeď první ty,“ zkoušela to Lenka dál, protože věděla, jak toto dopadne.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Mají své potřeby a touhy a tak nebo onak je naplňují.
Hemingway dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu za literaturu, takže si užil dost slávy. Narodil se 21. července 1899 v Oak Parku u Chicaga. Přišel na svět do rodiny lékaře a zbožné matky. O prázdninách ale bydleli u jezera Walloon na severu Michiganu, kde měli dvě usedlosti. Byl druhý ze šesti dětí, bratr Leicester měl nejmíň let. Matka z něj chtěla vychovat slušné dítě, ale to přineslo komplikace, protože otec u něj podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lovy a rybařit, naučil se tábořit a pomáhal na farmě. Fyzicky už brzy vyspěl, rád plaval i boxoval a konal pěší túry. I když neviděl dobře na jedno oko, taky skvěle střílel.
Irena se s Pepou seznámila v lázních. Láska na první pohled? Na Pepův možná ano, ale víc než to, sehrály zde svoji roli vzájemné sympatie, podobné názory, záliby, koníčky… a v neposlední řadě i podobný osud.
Gábina byla Klářina nová kolegyně. Byla jen o rok starší, a tak toho měly hodně společného. Třeba lásku ke stejnému stylu hudby, k tanci, ke karetním hrám… Bylo to fajn a obě tomu byly rády. Měly dokonce i společnou cestu stejným autobusem z práce domů. Bydlely totiž ve stejném domě, pouze na jiných patrech. Jediný rozdíl mezi nimi byl snad v tom, že Klára byla vdaná a Gábina ne. Ale Klára děti neměla a její manžel byl hodně společenský člověk, a tak mu ani trochu nevadilo, že Gábina se u nich často zastavovala – na kafe, na večeři, na partičku karet, nebo přinesla krabici chlebíčků, které nadělala a neměl je kdo sníst… Říkávala, že Klára je její sestra, kterou nikdy neměla a nebýt jejího manžela, že by se k ní i nastěhovala. Nosívala jí květiny, zeleninu z trhu, domácí vajíčka od babičky…
Sny… co se nám snaží říct? Naznačit? Zdají se nám, někdy si je mnozí nepamatujeme.
Já si jeden po dlouhé době zapamatovala, bylo to na dušičky… A zdálo se mi o něm. O devítce, tedy o mojí “Alt Er love”…
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
„Objednal jsem ti taxi, jeď domů“ řekl Michal Lence a rozhlídl se kolem. „Přijede tady k těm dveřím, běž už na něj čekat ven.“
„Ty se mnou nepojedeš?“ Zeptala se Lenka, i když odpověď znala.
„Víš dobře, že jeden taxík dva vozíčkáře nevezme.“
„Tak jeď první ty,“ zkoušela to Lenka dál, protože věděla, jak toto dopadne.
Co mají společného všechny historické osobnosti od počátku věků? Mají své potřeby a touhy a tak nebo onak je naplňují.
Hemingway dostal Pulitzerovu i Nobelovu cenu za literaturu, takže si užil dost slávy. Narodil se 21. července 1899 v Oak Parku u Chicaga. Přišel na svět do rodiny lékaře a zbožné matky. O prázdninách ale bydleli u jezera Walloon na severu Michiganu, kde měli dvě usedlosti. Byl druhý ze šesti dětí, bratr Leicester měl nejmíň let. Matka z něj chtěla vychovat slušné dítě, ale to přineslo komplikace, protože otec u něj podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lovy a rybařit, naučil se tábořit a pomáhal na farmě. Fyzicky už brzy vyspěl, rád plaval i boxoval a konal pěší túry. I když neviděl dobře na jedno oko, taky skvěle střílel.
Irena se s Pepou seznámila v lázních. Láska na první pohled? Na Pepův možná ano, ale víc než to, sehrály zde svoji roli vzájemné sympatie, podobné názory, záliby, koníčky… a v neposlední řadě i podobný osud.
Gábina byla Klářina nová kolegyně. Byla jen o rok starší, a tak toho měly hodně společného. Třeba lásku ke stejnému stylu hudby, k tanci, ke karetním hrám… Bylo to fajn a obě tomu byly rády. Měly dokonce i společnou cestu stejným autobusem z práce domů. Bydlely totiž ve stejném domě, pouze na jiných patrech. Jediný rozdíl mezi nimi byl snad v tom, že Klára byla vdaná a Gábina ne. Ale Klára děti neměla a její manžel byl hodně společenský člověk, a tak mu ani trochu nevadilo, že Gábina se u nich často zastavovala – na kafe, na večeři, na partičku karet, nebo přinesla krabici chlebíčků, které nadělala a neměl je kdo sníst… Říkávala, že Klára je její sestra, kterou nikdy neměla a nebýt jejího manžela, že by se k ní i nastěhovala. Nosívala jí květiny, zeleninu z trhu, domácí vajíčka od babičky…
Sny… co se nám snaží říct? Naznačit? Zdají se nám, někdy si je mnozí nepamatujeme.
Já si jeden po dlouhé době zapamatovala, bylo to na dušičky… A zdálo se mi o něm. O devítce, tedy o mojí “Alt Er love”…
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
