V dešti se mi rozmáčí má poslední cigareta před snídaní. Vracím se po flámu, který skončil marným zasouváním lístku do turniketu v metru. Jeho přitažlivé oranžové tělo mě upomnělo na její bílé kalhotky Puma. Já značkové hadry nenosím, šeptal jsem jí podnapilý. Mezitím už vztekle házím cigaretu do kaluže a odemykám si domovní dveře. Těším se, až vyzkouším svou příčetnost na novinovém sudoku. Zásadně chodím do koupelny (rozuměj na záchod) jen se dvěma potřebami, tu prostřední si nechávám pro milou. Dnes však udělám výjimku. Vaří se to ve mně náhlým vzplanutím k Veronice. Její nohy, vlastně elegance, sladěnost, sebevědomí, nic mě nenechává chladným. Přitom bych měl zachovat chladnou hlavu. Vždyť jsme se ani nelíbali, jen jsme se dotýkali koleny a já měl položenou ruku na jejím stehně. Nemačkal jsem, bylo to přátelské. Konečně jsem byl doma, pověsil svrchník na věšák a šel odpočívat na kanape. Stále jsem se vzdouval, jak když vlny příboje olizují oblázky pláže.

Byly dvě a každá by vydala za další dvě, tak vlastně byly čtyři, Lenka, Kamila a další dvě. Miloval jsem je všechny. Jejich pevná lýtka podporovala ohebnost mé mysli. Nejednou jsem je šmirgloval jazykem. Z vysokých bot jsem je vyzul až po stehna. Žluté punčochy Kamily jsem shrnul až po kotníky. Jsem totiž dost zaměřený na nohy a rád se nechám hladit po pivních kostech jezdeckým bičíkem. Mělo tam být lícních. Všechno mi škrtá a opravuje slovník v mobilu, kam své zápisky ukládám.